QR code

rozšířené vyhledávání ...

Adresa úřadu

Obecní úřad Dvorce
 Náměstí 13
 793 68 Dvorce
 Datová schránka:  ztqbehe
 Telefon:        554 745 272
 Fax:              554 219 881
 Č.ú.:     1847652359/0800
 
 

Partnerská obec

OBEC STRZELECZKI

POLSKO

znak

Gmina Strzeleczki

Text smlouvy CZ

Text smlouvy PL

Webové stránky

 

Spolufinancujeme z prostředků státního rozpočtu a EU

 

logo

pr vpp

 

logo

 

polsko

Kdy mají otevřeno

 

PROVOZNÍ DOBA

 

 

Divadlo Bruntál

KINO Mor. Beroun

Informační portál

logo STA

QR kód

qr code

Aktuální počasí

Počasí dnes:

17. 7. 2018

bo

Bude polojasno až oblačno, místy přeháňky nebo bouřky. Denní teploty 25 až 29°C. Noční teploty 16 až 12°C.

Přehrát/Zastavit Další

Počasí v ČR WebCam LIVE

logo

Webová kamera

 

webcam1

Mapa


 

Obsah

Z obecní kroniky

Dvorce byly osídleny v minulosti slovanským obyvatelstvem. V 11. a ve 12.století patřila oblast údělnému knížectví - olomouckému. Obcí procházela důležitá obchodní cesta z Olomouce do Opavy a dále na sever až k Baltu. Prvním písemným dokumentem je zpráva z roku 1339, kdy je připomínán farář jménem Macko ze Dvorců. O Dvorce byly vedeny dlouholeté spory mezi klášterem Hradiskem u Olomouce a Šternberky. Roku 1363 dal Albert ze Šternberka Dvorcům odúmrť, což potvrdil roku 1403 Lacek z Kravař. Roku 1407 získal město Dvorce Petr z Kravař a Plumlova, který roku 1410 potvrdil Dvorcům odúmrť a vydal list na vystavování piva a masa do vesnic, mílové právo a městské právo šternberské tak, aby podle tohoto práva patřily k městu také vsi Křišťanovice, Roudno, Jakubčice, Bílčice, Majvald, Šternek, Rejchartice a dva hamry na řece Moravici. Roku 1507 koupilo město zákupní rychtu, kterou samo obsazovalo a v roce 1517 dovolil Václav z Dubé a Lipé dvoreckým měšťanům i lidem z příslušných vesnic svobodně rubati dřevo. Již roku 1538 je uváděn evangelický kazatel, od roku 1876 také evangelická fara, Z roku 1577 je německy psaná listina vydaná knížetem Karlem Minstenberským, majitelem šternberského panství, jíž je dovoleno dvoreckým postavit na Moravici mlýn.

S protireformací bylo započato již roku 1626, kdy byl evangelický farář vyhnán a fara zavřena. Roku 1636 obdržely Dvorce tzv. velké právo, tzn. že se měšťané mohli volně stěhovat a přijímat do města zase nové měšťany. Během třicetileté války bylo město Dvorce zpustošeno. Roku 1638 zaplatilo Švédům výpalné 35.000 zl. Během let 1645-1650 byla v obci švédská posádka. Po ukončení válek pokračoval dále proces rekatolizace dosti pomalu a narazil na velký odpor obyvatel. Proto bylo použito asistence vojska při křtech a podobných akcích. Dvorce patřily od 17.století k panství karloveckému, které roku 1699 zakoupil Jan Adam z Lichtenštejna. V průběhu dalších válek, zejména slezských, byly Dvorce tábořištěm vojsk a tím město velmi trpělo. V letech 1741 a 1758 pronikly do města pruské oddíly a město se muselo vykupovat. Roku 1745 bylo Prusy zapáleno, avšak požár nenabyl většího rozsahu. Silnější požár vypukl v dubnu 1751, kdy shořelo 17 domů, kostel, fara a škola. Roku 1780 byly zbourány městské hradby, ve městě bylo v té době 60 domů a v předměstí 160. Roku 1834 bylo město opětně postiženo požárem, téměř celé lehlo popelem a 7 lidí přišlo o život.

Roku 1866 ve válce prusko-rakouské táhla městem pruská vojska, která zavlekla nákazu cholery. Nemoc si vyžádala 300 obětí. Roku 1870 měly Dvorce 3000 obyvatel a bylo rozšířeno tkalcovství - ve městě se pracovalo na 200 stavech.

Tkalcovny-tovární průmysl vzniká začátkem 20.století. Roku 1930 již zaměstnávají 4 tkalcovny kolem 400 dělníků.

Popis obce

Dvorce leží téměř skryty v zářezu Lomnického potoka, na hlavní silnici Olomouc-Opava. Nadmořská výška je 558 m. K městu patřila i myslivna, vzdálená 1,5km od Dvorců směrem na Budišov.

Podnebí

Město je umístěno na jižních, nižších svazích Jeseníků, je poměrně otevřeno k severu, takže podnebí je tu drsné. Zimy bývají někdy kruté a ani v létě nejsou ve Dvorcích zvláštní vedra. Téměř větší část roku proudí přes Dvorce větry, nejčastěji západní, někdy silné, nárazové a to zvláště v noční době. Srážky, poměrně časté, spíše převyšující normál. Půda je břidlicovitá, silně propustná a tak i po silných deštích spadlá voda rychle ztrácí a je brzy sucho. V období několika let dochází k průtrži mračen, takže se pak rozvodní potoky do té míry, že způsobí značné škody. Půda patřila do 4. - 7. bonitní třídy. Převládalo zemědělství a na polích se pěstovalo žito, ječmen, oves a brambory, pšenice jen pro domácí potřebu. Dále pak hrách, vikev, jetel, zelí, krmná řepa a méně len. V lesích rostou ponejvíce smrky a jedle, méně je borovic.

Domy

Při svém založení, tj. na přelomu 13. a 14. století, měly Dvorce 41 domů. V roce 1600 měly Dvorce 46 usedlíků, z toho 40 majitelů právovarečných domů a 6 maloměšťanů. Podle sčítání z roku 1921 bylo ve městě 330 domů a 628 rodin. Počet obyvatel v tomto roce byl 2277, z toho pouze 14 Čechů. V roce 1930 bylo ve městě Dvorce 15 obchodů, 125 řemeslníků, z toho 25 obuvníků. V tomto roce byl ve městě také neobyčejný počet 35 různých spolků.

Domy byly původně dřevěné, jen některé na náměstí byly zděné. Časté požáry donutily občany stavět z kamene i z cihel, zvláště v 18. a 19.století. Stavebním kamenem byla většinou břidlice, takže domy byly vesměs studené a vlhké. Domy na náměstí byly do roku 1945 většinou jednoposchoďové. Domy na náměstí a v jeho nejbližším okolí byly právovarečné, obydlené nejbohatšími občany. Město se dělilo na "vlastní město" (v r. 1945 mělo 63 domů) a na "předměstí", kde byly domy číslovány opět od čísla popisného 1.

Nejstarší a nejzachovalejší dům, pokud jde o vnitřek, byl dům č.p. 1 (majitel Alois Mikulášek) dnes již zbouraný u něhož bývala tzv. Horní brána. Za touto branou bylo již předměstí. Budova MNV - také již zbouraná - stála na místě původního fojtství ze 13.století.

Pozoruhodná je budova kostelíka na hřbitově, která prý byla postavena v roce 1530. Hlavní kostel však původní podobu nezachoval. Jeho stavba velmi utrpěla v roce 1834, kdy při velkém požáru shořela věž až k hlavním zdem a zvony se roztavily. Nynější věž je z roku 1888 a hlavní oltář je z roku 1895. Původní hřbitov byl kolem kostela.

Velmi důležitou historickou památkou je socha Neptuna na náměstí, umístěna v kašně (bohužel velmi často svévolně poškozována vandaly). Kdy byla socha vytvořena nelze zjistit. Podle pověsti byla odvezena z hradu Medlice na konci 15. století. Podle znalců by měla pocházet z rozhraní 17. a 18. století. Kašna na náměstí byla původně dřevěná a ústily do ní dřevěné roury z Křišťanovic. Až později byla postavena z kamene. Vodovod byl vybudován v roce 1914 a elektřina zavedena v roce 1921.

Kapliček bylo několik. První dosud stojí na jih od Dvorců, směrem na Guntramovice v poli, zcela zachovaná, udržovaná řádovými sestrami místní nemocnice. Druhá, u hlavní silnice na rozcestí do Křišťanovic a Rejchartic je už rozbitá a třetí, na výšině před Májůvkou je v dezolátním stavu.

Městským znakem byla osmicípá žlutá hvězda v červeném poli.

První zprávy o školství jsou ze začátku 17.století, kdy roku 1635 je uváděn jako školní mistr Ondřej Hirsch, který mimo různé dávky dostával plat 10 tolarů. Škola byla vystavěna v letech 1793-1798 původně na místě nynějšího domu č.p. 63. V roce 1834 však byla zničena požárem a pak opětovně postavena. Nepostačovala však vzrůstu počtu žactva a proto město zakoupilo dům č.p. 36 a 37 a v roce 1879 tam zřídilo novou školu. Měšťanská škola byla otevřena v roce 1895. Nynější škola byla otevřena v roce 1930 a náklad činil 1.700.000 korun československých.

Úzkokolejná dráha z Ondrášova do Dvorců byla postavena v roce 1898. Dne 30.prosince 1898 přijel první vlak do stanice, která byla pojmenována DVORCE NA MORAVĚ. 1. ledna 1899 byla tato dráha předána dopravě. V roce 1933, kdy došlo k celostátní hospodářské krizi, však byla zrušena.

Do roku 1909 spadá počátek stavby nové měšťanské nemocnice. Plány a rozpočty vypracoval J.Blum z Nového Jičína. Kníže Lichtenstein daroval na tuto stavbu 3000,-korun. Stavba byla dokončena v roce 1910. V letech 1914 - 1915 byla přeměněna na vojenskou nemocnici. Dne 11.dubna 1920 se konalo slavnostní vysvěcení zdejší nemocnice a 15.dubna téhož roku byla nemocnice otevřena. Ošetřovatelky byly sestry řádu německých rytířů. Primářem byl MUDr. August Haas ze zemské nemocnice v Opavě. V roce 1922 byla nemocnice rozšířena přístavbou infekční budovy.

Poloha obce, hranice katastru

V roce 1945 měřilo katastrální území obce 1731 hektarů. Sousedí s katastrem Křišťanovice, Májůvka, Lesy (Herčivald), Guntramovice, Rejchartice, Čabová a Nové Valteřice.

Dřívější místní názvy

  Strassenerbe ....... prostor severní silnice Dvorce-Čabová
  Reigersdorfer Au ...............povodí Rejchartického potoka
  Hollenberg .....................................kopec nad nádražím
  Vogtei ..................vlevo od silnice ze Dvorců do Májůvky
  Freigut .....................prostor kolem kostelíka na hřbitově
  Eselsberg .........................................kopec nad parkem
  Rothacker ........................pole u katastru Nové Valteřice
  Hauwald ..................................................les u Čabové

 

... jak Dvorce lehly popelem
Hledal kořalku a zapálil město

Všechno to začalo nenápadně, jak to již v životě bývá. Ve čtvrtek 11.září 1834 zatoužil dvorecký občan, jehož jméno historie nezaznamenala, po nějakém tom doušku alkoholu. Pracoval totiž ve dvorecké KOŘALKÁRNĚ (v Horní ulici, v domě s popisným číslem 9) a sem tam se mu podařilo uzmout nějakou tu láhev. Vždy si ji schovával rafinovaně nedaleko pracoviště, ve dvojité stěně domu Josefa Austa v Horní ulici č.14 (později Nádražní). Jenže chuť napít se ho přepadla v půl dvanácté v noci. Nemohl ve tmě najít škvíru vedoucí k jeho skrýši. A tak si posvítil hořící třískou. Nikdo se již nedozví, jakou nešikovnou manipulací se stalo, že od hořící třísky se vzňala celá stěna dřevěného domu Josefa Austa. Snad k jejímu zapálení přispělo i to, že oné noci vál jihozápadní vítr. Ten svědomitě a rychle roznesl oheň po celém městečku. Následky požáru byly nedozírné. Obec tehdy ještě neměla hasičský sbor, pouze velkou stříkačku, kterou v případě potřeby obsluhovali občané sami. Tu si pořídilo město v roce 1796 a podle požárního řádu měli její obsluhu zajišťovat místní řezníci. Stříkačka byla uskladněna v provizorní kůlně vedle zahradní zdi fary v Kostelní ulici. Teprve v roce 1842 se začalo s budováním komplexnějšího protipožárního vybavení.

(Shodou okolností právě 12.září 1874 se konala ustavující schůze hasičského sboru ve Dvorcích - tím dnem začínají i dějiny dvoreckých hasičů. Prvním velitelem byl stavitel Josef Thomas, velitelem lezců František Blaschke a velitelem stříkačky Ferdinand Schwarz. Podle plánů stavitele Thomase byla také později postavena hasičská zbrojnice na parcele č.414 na Budišovské ulici.)

Ale v onen zářijový den roku 1834 by nepomohlo ani deset stříkaček.

Požár zachvátil celkem 180 domů z celkového počtu dvou set. Dále pak mnoho stodol a hospodářských budov. Po domě Josefa Austa se přenesl požár totiž do objektu již zmíněné kořalkárny a odtud začal vyletovat hořící líh. Hořelo celé dvě hodiny. Zkáze zůstaly ušetřeny jednoposchoďové domy na náměstí, některé domy v Horní ulici, domy za potokem poblíž kopce v dnešní Nemocniční ulici a domy lemující cestu až k Dělnickému domu. Tato cesta se tehdy jmenovala Žabí. Ve středisku požáru jako zázrakem zůstal ušetřen domeček stojící v zahradě obchodníka Johanna Gerlicha. Patřil Josefu Spitzerovi, jehož dům byl později (v roce 1863) stržen. Podivuhodně zůstal stát i tzv. Bockův domeček, č.p. 202, který stál poblíž pozdější hasičské zbrojnice. Jeho majitelem byl Josef Bock.

Sedmdesátiletý krejčovský mistr v plamenech

Nejhorší byly ztráty na životech. V plamenech uhynulo celkem 13 občanů, mnoho jich bylo zraněno, někteří později svým zraněním podlehli, jako například mladý městský úředník Johann Burkele. V dome č.1, patřící Leopoldu Knappovi, uhořel tabákový dozorce Karel Steger (46 let), jeho žena Anna (33 let) a služka Klára Kukel (34 let). Sedmdesátiletý krejčovský mistr Anton Krumholz si vzpomněl v době, kdy byl jeho dům č.209 v Liechtensteinské ulici v plamenech, že nechal doma peníze. Vrátil se pro ně a když vyšel z hořícího domu, podobal se ohnivé kouli. Na tehdejším Hrnčířském náměstíčku uhořel - nebylo mu již pomoci.

V domě Johanna Bartsche č.7, který stál na rohu náměstí a Jižní ulice, zahynul provazník Johann Bártech, jeho žena Josefa (41 let), jejich syn a provaznický tovaryš Johann Bártech (19 let) a jejich tři dcery Josefa (15 let), Aloisia (13 let) a Karolina (10 let). Spolu s nimi zahynula i jejich služka Rosalia Frislich, kterou našli na schodech do sklepa. V Horní ulici v domě číslo 12, poblíž ohniska požáru, zahynul majitel domu sedlák Karel Krumholz. Johann Hutny s manželkou utekli před požárem do sklepa a byli nalezeni v bezvědomí v 8 hodin ráno. Manželku Agens vynesli ze sklepa v domnění, že je mrtvá. Po dlouhém úsilí ji přivedli k životu, avšak stejně po čtyřech týdnech dne 6.října 1834 skonala.

Požár zachvátil také kostel, školu a faru. Zvony v kostelní věži se roztavily a krátce po půlnoci spadly. Shořelo celé vnitřní zařízení kostela, farář zachránil pouze drobné pomůcky a nádobí. Shořel archiv děkanátu uložený v sakristii, včetně starých matrik, oděvů a monstrancí.

Poštmistr se zachránil v kašně

Zvláštní zpráva se nám zachovala díky písemnému svědectví dvoreckého poštmistra Engelberta Krumholze, otce tehdy již světoznámého malíře Ferdinanda Krumholze. Jeho písemnou zprávu pro Vrchní poštovní správu převzal poštmistr Weisse z Lomnice, který přišel do Dvorců pět dní po strašlivé katastrofě.

Dvorecký poštmistr Engelbert Krumholz měl na dvoreckém náměstí postavený masivní dům č.10, v němž žil s velkou rodinou a ještě nezaopatřenými dětmi. Poštmistr myslel i na druhé. Služky poslal, aby zachránily krávy, jediného přítomného kočího poslal k zapřežení stříkačky a sám se snažil zachránit důležité spisy. I když je vynesl ven na náměstí, byl zde takový žár, že musel spisy odhodit a sám se zachránil tím, že se ponořil do městské kašny stojící na náměstí. Tehdy vedl do kašny dřevěný přivaděč vody z Křišťanovic a odtud byla brána i voda pro stříkačku. Ale marné bylo snažení lidí. Poštmistrův dům i hospodářské budovy lehly popelem.

(S budováním kašen se začalo koncem 17.století - kašna na náměstí byla zbudována z modřínového dřeva v roce 1695. Tato kašna byla v roce 1714 nahrazena kašnou kamennou s vodotryskem a doplněna obrazem sv. Floriána, patrona hasičů. Přestavěna do dnešní podoby byla v roce 1815. Tehdy byla doplněna chrliči a sochou Neptuna. V roce 1881 ji stavitel Gessner opravil a nově obložil. V době tohoto požáru město mělo celkem 7 kašen).

Pochopitelně, že se dvoreckým dostalo pomoci i z okolních obcí. Byly přiváženy stříkačky, avšak šlo o marný boj. Předtím byl již několik týdnů sucho, takže nebyl ani dostatek vody na hašení. Úroda roku 1834 byla velmi dobrá, plné stodoly a sýpky sílu požáru ještě umocnily.

Až z Paříže pomohl i malíř Krumholz

Dvoreckým se v jejich neštěstí dostalo značné pomoci. Díky přispění Johana Josefa knížete z Liechtensteinu, jehož panství byly Dvorce součástí, byl v poměrně krátké době postaven nový kostel, dále pak fara i škola. Kostel dostal tentokrát břidlicovou střechu, pouze jeho věž nebyla již tak impozantní jako ta původní, postavená v roce 1751. Díky mnoha darům byl kostel dostavěn a slavnostně vysvěcen světícím biskupem olomouckým, svobodným pánem von Thysebart dne 30.května 1858, tedy 24 let po požáru. Kostel byl vybaven novým oltářním obrazem jihlavského malíře Presa.

V době požáru byl starostou města Hutreans Krumholz - a to v letech 1817-1840. Z darů byla pořízena i nová obrazová Křížová cesta, kterou namalovali v Andělské Hoře. Díky dobročiným darům byly odlity nové zvony, vystavěn hlavní oltář a boční oltáře. Franz Greipel přispěl na nové varhany. Nové zvony byly pro Dvorce odlity a zavěšeny již 3 roky po požáru. Na štědrý večer roku 1837 bylo zvoněno slavnostní Te Deum. Varhany z roku 1753, které byly požárem zcela zničeny, postavil brněnský stavitel Harwig v roce 1840.

V době požáru pracoval tehdy již proslulý malíř Ferdinand Krumholz, syn dvoreckého poštmistra v Paříži. Ihned se rozhodl pomoci a namaloval pro hlavní oltář nového kostela obraz Matky Boží. Později mu daroval i vynikající Madonu, která je dodnes v majetku kostela.

Dnešní podobu kostelní věže dostal dvorecký kostel až v roce 1888. Ta byla vystavěna nákladem 6.000 zlatých především díky četným darům mnoha dvoreckých rodáků z Vídně a jiných měst. Velmi pomohl také příspěvek bruntálské občanky, vdovy Karoliny Pratzerové, která odkázala kostelu a dvorecké nemocnici celkem 20.000 zlatých. Manžel paní Pratzerové byl totiž dvoreckým rodákem. Kníže Jan I. Liechtenstein daroval v roce 1897 kostelu šamotové dlaždice ze své továrny v Temenici.

Císař a Bůh vědí, co je správné

Takovéto neštěstí nepotkalo dvorecké poprvé.. 16.dubna 1751 zachvátil město velký požár, při kterém shořelo 17 měšťanských domů a 9 menších domků - všechny uvnitř městských hradeb. V té době mělo městečko ještě hradby. Tehdy rovněž shořel kostel i škola. Teprve v roce 1870 byly již značně zchátralé hradby strženy a došlo ke spojení středu města s předměstími. V té době měly Dvorce již 260 domů a před sebou dobrou perspektivu v podobě slibně se rozvíjejícího textilního průmyslu.

Zajímavá situace, týkající se požáru vůbec, nastala když císař Josef II. zrušil v roce 1788 mnoho církevních svátků, mezi nimi i svátek sv. Floriána, ochránce před ohněm. Obce tehdejšího karlovického panství, mezi nimi i Dvorce a Májůvka, si proti zrušení tohoto svátku podaly c. a k. císařské kanceláři protest, který podepsaly stovky občanů. Velmi racionální odpověď z Vídně by mohla dodnes sloužit dnešním politikům jako příklad dokonalosti v komunikaci s občany. V odpovědi se mimo jiné píše:

"Nejvyšší nařízení ruší vůbec svěcení svátků, tedy i vzpomínaného Floriánského dne. Zbytečné a předpisům odporující stížnosti obcí se zamítají. Budou-li všichni dbáti všeobecné opatrnosti proti nebezpečí ohně, nepostihne je toto zlo. Bude-li každý plniti povinnosti křesťana a občana s trvalou horlivostí, bude-li patřičně Bohu sloužiti, stane se jeho milosti ještě hodnějším a jeho ochranou jistějším. To je více, než obsažné návrhy zbožné, které nemohou být Všemohoucímu již proto milé, jelikož odporují nařízení zeměpána, kterého Bůh poslouchati nařizuje."

Základ budoucí požární výzbroje

V době hned po požáru, v roce 1842, si město pořídilo základ budoucí požární výzbroje. Zakoupilo 4 tlakové stříkačky, 12 ručních stříkaček, 16 košů na vodu a 2 nádoby na vodu s odtokovými hadicemi. Josef II. byl osvícený panovník. Nezůstalo jen u zrušení svátku sv.Floriána. Císař vydal před zrušením tohoto svátku také požární řád pro města a tržiště. Dle tohoto řádu byli například ve Dvorcích ustaveni 4 požární komisaři, kteří měli ve svých obvodech dle § 36 tohoto řádu povinně provést 2x ročně prohlídku budov a podat zprávu městské radě. První prohlídka se konala 24. 7. 1787 a kontroloval se zejména stav předepsaných zásob vody na půdách a stav nářadí určeného k hašení požárů.

Dvoreckému vodovodu je 90 let

Významnou pomocí v boji proti požárům se stalo vybudování nového vodovodu. Voda byla do Dvorců přiváděna dřevěnými rourami do kašen. Jejím zdrojem byl rybník v Křišťanovicích. Podobný systém zásobování vodou měla většina měst a obcí v Nízkém Jeseníku. V roce 1914 byl ve Dvorcích vybudován nový litinový vodovod, který měl v prostorách obce celkem 51 hydrantů. Voda do něj byla přiváděna ze dvou zdrojů a od té doby neměla obec problémy s včasným a úspěšným hašením požárů.

Dvorečtí občané byli v minulosti známi nejen tím, že mají největší počet velice úspěšných rodáků, kteří se proslavili ve světě, ale politika vedení města byla velice promyšlená. Například již v roce 1895 zřídilo město trojtřídní měšťanskou chlapeckou školu, která byla první v tehdejším rozsáhlém šternberském okrese (do roku 1909 tvořily pozdější okresy Moravský Beroun a Šternberk jeden celek). V roce 1930 dostalo město impozantní dvouposchoďovou budovu školy, ve které se vyučuje dodnes. Vedení obce se rovněž počátkem minulého století snažilo o vytváření pracovních příležitostí - nabídlo velmi výhodné podmínky soukromým firmám, které v obci zřídily své pobočky (firmy Rudolph z Leskovce - stuhy a prýmky, výroba punčoch firmy Otto Katz a hedvábné látky firma Silvet).

V budově fary ve Dvorcích je zbudována péčí dnešního vedení obce a farního úřadu malá muzejní expozice. Mnohé exponáty návštěvníkům připomenou i hrůznou událost z doby před 170 lety.