Dvorce byly založeny pány ze Šternberka na místě pravděpodobně starší osady, ležící při staré obchodní cestě z Olomouce do Slezska.O založení obce existuje pověst, podle které zde již počátkem 10. století zřídili polští kupci dvůr pro své zboží. První písemná zmínka o Dvorcích je však až v listině Zdislava ze Šternberka z roku 1339. Dvorce ležely na sporném území mezi olomouckým biskupstvím, klášterem Hradiskem a zbožím pánů ze Šternberka, kteří se nakonec Dvorecka, významného svým rudným bohatstvím, definitivně zmocnili. Dvorce byly založeny v opozici proti sousednímu biskupskému Budišovu nad Budišovkou jako tržní středisko celého zdejšího území, příslušejícímu ke Šternberku.

Dvorce jako součást šternberského panství vlastnili Šternberkové (do roku 1409), páni z Kravař (do roku 1460), Berkové z Dubé (do roku 1565), knížata Münsterberská (do roku 1667) a vévodové Würtenberští, za kterých došlo v roce 1692 k vyčlenění panství karloveckého. Panství karlovecké i s Dvorci koupili v roce 1699 Lichtenštejnové.

Dvorce, ve kterých dle listiny z roku 1339 již existovala fara, obdržely první privilegia již v roce 1363 od Vojtěcha ze Šternberka. Dvorce byly tehdy již městečkem. V roce 1403 potvrdil Dvoreckým jejich privilegia Lacek z Kravař. Od roku 1406 jsou Dvorce uváděny jako město. Městské právo šternberské potvrdil Dvorcům v roce 1410 Petr z Kravař s tím, že k městu příslušely vsi Křišťanovice, Roudno, Jakubčice, Bílčice, Mejvald, Šternek, Herčivald, Rejchartice a dva hamry na Moravici. Dále potvrdil odúmrť a vydal právo na vystavování piva, prodej masa a chleba okolním obcím. Dvorce, ve kterých se od 15.století rozvíjela řemeslná výroba, uplatňovaly rovněž mílové právo. V této době mělo město český charakter a i v městské radě zasedali převážně Čechové. V 16.století jsou zakládány cechy a město má zákupní rychtu, jejíž práva byla potvrzena v roce 1503. V roce 1517 získali Dvorečtí právo těžit dřevo v panských lesích, roku 1527 jim povolil král Ferdinand I. konat dva jarmarky. V roce 1561 Václav Berka z Dubé potvrdil městu jeho privilegia a přidal právo na mýto. V roce 1577 získalo město od knížete Karla Münsterberského povolení postavit pro svoje potřeby mlýn na řece Moravici, na které již patřili Dvorcům dva hamry. Není jistě bez zajímavosti, že tato listina je první německy psanou listinou pro město. V průběhu 16.století proniklo do Dvorců luterství, které od roku 1538 zaváděl farář Jan Teufel. V roce 1576 již ve Dvorcích existovala luterská fara.

Podle urbáře šternberského panství z roku 1600 měly Dvorce 46 osedlých ve městě a 98 osedlých na předměstí. Město mělo dvě brány – Horní a Dolní, a dvě fortny. V urbáři je rovněž zmínka o tvrzi, která snad existovala již ve 14.století a určitě zanikla v první polovině 17.století. Ještě počátkem 17.století město vzkvétalo, o čemž svědčí i vydláždění náměstí v roce 1614. Následující léta třicetileté války však městu – stejně jako celé zemi – nepřinesla nic dobrého. Válečné události vedly v roce 1620 k vylepšování městského opevnění. Vzhledem ke skutečnosti, že se po fortifikacích nedochovaly v terénu žádné stopy, je velmi pravděpodobné,že se jednalo jen o nenáročné ohrazení.

Po porážce českých stavů na Bílé hořebyla i ve Dvorcích zahájena násilná rekatolizace. Již v roce 1630 byl do Dvorců uveden katolický farář, vymýtit luterství se však podařilo až v roce 1669. I v letech války byla Dvoreckým potvrzována jejich privilegia – roku 1635 tak učinili Jindřich Václav a Karel Bedřich Münsterberští a v roce 1648 Alžběta Münsterberská a Sylvius Nimrod Würtenberský. Město samotné však bylo v průběhu války značně poškozeno a trpělo přítomností císařských i švédských posádek, kterým muselo platit vysoké kontribuce. Ani po třicetileté válce se nevedlo Dvoreckým nejlépe. Již v roce 1672 se Dvorce dostaly do dlouholetého sporu s vrchností, která omezovala městská práva. V roce 1695 byly Dvorce nuceny se vzdát ve prospěch vrchnosti práva na prodej piva do okolních vesnic. Celk. úpadek se projevil i v úpadku mravním.Roku 1714 byla upálena občanka Rozina, obviněná z čarodějnictví. Ve 40.letech 18.století Dvorce poznamenaly války o dědictví rakouské, v roce 1751 město vyhořelo. Další požár postihl město v roce 1834, kdy vyhořel i městský kostel. Velkou tragédií pro obyvatele byla cholera, kterou v roce 1866 za prusko-rakouské války zavlekli do města pruští vojáci. Nemoci podlehlo téměř 300 obyvatel města.

K novému rozvoji města došlo od 2.poloviny 18.století v souvislosti s rozvíjejícím se plátenictvím. Rozmach plátenictví pokračoval i v 19.století – v 70.letech ve Dvorcích pracovalo na dva tisíce stavů. V roce 1890 byla založena první textilní továrna. Vedle textilní výroby se zpracovávalo i dřevo a roku 1891 vznikla továrna na nábytek.

Dvorce se staly po zrušení patrimoniální správy v roce 1849 sídlem soudního okresu, správně příslušejícímu k okresu Šternberk, od roku 1909 k okresu Moravský Beroun. V roce 1851 byl ve Dvorcích založen i berní a pozemkový úřad. Poštovní úřad byl založen již v roce 1847. V roce 1886 vznikla ve Dvorcích pokračovací živnostenská škola v roce 1891 byla založena knihovna.

I v první polovině 20.století Dvorce vzkvétaly: vznikla řada malých textilních závodů – výroba stuh a prýmku firmy Rudolph (1906), výroba pleteného zboží firmou O.Katze a E.Langra, výroba hedvábných látek firmou Silvet (1923). Významným počinem pro dvorecký průmysl bylo zprovoznění úzkokolejné trati spojující Dvorce s Moravským Berounem v roce 1908. Trať byla zrušena v roce 1934. Město mělo od roku 1914 vlastní vodovod, v roce 1921 bylo elektrifikováno, v roce 1920 byla postavena nemocnice, 1930 nová škola, 1927 kino a v roce 1934 i koupaliště. V obci začala pracovat aktivní česká menšina.

Po roce 1945 Dvorce ztratily statut města a přestaly být sídlem soudního okresu, který nebyl obnoven. Od roku 1949 jsou součástí okresu Bruntál. Dvorce změnily svůj vzhled vybouráním a přestavěním celého náměstí. V roce 1953 byl objekt bývalé Rudolphovy firmy začleněn do podniku MORA Moravia Mariánské Údolí a byla zde zavedena výroba dílců a příslušenství k plynovým spotřebičům. Od 1.února 2003 však dvoreckou Moravii koupila firma KVS-ekodivize a.s. Horní Benešov, kde zůstala zachována výroba domácích spotřebičů varné techniky, spotřebičů na pevná paliva a výroba obráběných dílů.

Součástí Dvorců je dříve samostatná obec Rejchartice. Tato čistě zemědělská obec, poprvé zmiňovaná v roce 1410, byla z rozhodnutí majitelů šternberského panství soudně podřízena Dvorcům. Počátkem 20.století zde pracoval větrný mlýn a v letech 1908 – 1934 zde byla železniční zastávka na lokální úzkokolejné trati Ondrášov Dvorce.

Původ městečka Dvorců je třeba nepochybně hledat ve slovanských začátcích osídlení Severní Moravy. O založení obce hovoří pověst, která říká, že kolem roku 901 vystavěli dva bratři Laczko a Emanuel Dvorcové, bohatí polští kupci, v dosud neobydlené, lesy pokryté krajině sklad pro svoje zboží, obehnaný zdí a vodou. Tuto opevněnou osadu pojmenovali svým jménem Dvorce. Ve skutečnosti zde pravděpodobně v 10. století vznikla na obchodní stezce od Baltu do vnitrozemí silniční pevnost mezi Olomoucí a Opavou. Olomoucký údělný rod Přemyslovců posílal do této krajiny své lidi, kteří zde stavěli dvorce pro knížete a jeho družinu, když přijížděl na lovy a využíval bohaté zásoby dřeva, zvěře, ryb a medu divokých včel. O tomto období slovanských Dvorců nejsou písemné zprávy. Je však známo, že o Dvorce byly vedeny dlouholeté spory mezi klášterem Hradisko a Šternberky.

Ve 13. a 14. století se pohnula hranice osídlení směrem na sever a lidé začali hledat v pralesích nad Olomoucí trvalý domov. Současně začala přicházet vlna cizího vesnického lidu, který se zde trvale usadil a přinesl do této oblasti pokročilejší způsob hospodaření a znalost hornické techniky. Také v pralesích kolem Dvorců byly objeveny užitkové a drahé kovy, které přilákaly německé kolonisty. Rozhodující podíl na kolonizaci měli kanovníci Olomoucké kapituly. S příchodem německých kolonistů a patrně i s nájezdem Tatarů v roce 1241, kteří řádili na cestě od Opavy, končí historie slovanské osady. Ve 14. století se dvorecka zmocnili Šternberkové.

První písemný záznam o Dvorcích je z roku 1339 a vydal jej Zdislav ze Šternberka. Roku 1363 bylo vydáno nejstarší městské privilegium, ve kterém se o Dvorcích hovoří jako o „civitas“ tj. o městě. Městská privilegia jsou dokladem toho, že Dvorce v té době měly všechny znaky a správu města. Do znaku si město dalo osmicípou zlatou šternberskou hvězdu v červeném poli. Středověké Dvorce byly obehnány hradbami, centrum města tvořilo malé čtvercové uzavřené náměstíčko, uprostřed s dřevěnou kašnou, která sloužila jako zdroj vody při požárech. Socha Neptuna ozdobila kamennou kašnu až v 19. století

Dvorce byly osídleny v minulosti slovanským obyvatelstvem. V 11. a ve 12.století patřila oblast údělnému knížectví - olomouckému. Obcí procházela důležitá obchodní cesta z Olomouce do Opavy a dále na sever až k Baltu. Prvním písemným dokumentem je zpráva z roku 1339, kdy je připomínán farář jménem Macko ze Dvorců. O Dvorce byly vedeny dlouholeté spory mezi klášterem Hradiskem u Olomouce a Šternberky. Roku 1363 dal Albert ze Šternberka Dvorcům odúmrť, což potvrdil roku 1403 Lacek z Kravař. Roku 1407 získal město Dvorce Petr z Kravař a Plumlova, který roku 1410 potvrdil Dvorcům odúmrť a vydal list na vystavování piva a masa do vesnic, mílové právo a městské právo šternberské tak, aby podle tohoto práva patřily k městu také vsi Křišťanovice, Roudno, Jakubčice, Bílčice, Majvald, Šternek, Rejchartice a dva hamry na řece Moravici. Roku 1507 koupilo město zákupní rychtu, kterou samo obsazovalo a v roce 1517 dovolil Václav z Dubé a Lipé dvoreckým měšťanům i lidem z příslušných vesnic svobodně rubati dřevo. Již roku 1538 je uváděn evangelický kazatel, od roku 1876 také evangelická fara, Z roku 1577 je německy psaná listina vydaná knížetem Karlem Minstenberským, majitelem šternberského panství, jíž je dovoleno dvoreckým postavit na Moravici mlýn.

S protireformací bylo započato již roku 1626, kdy byl evangelický farář vyhnán a fara zavřena. Roku 1636 obdržely Dvorce tzv. velké právo, tzn. že se měšťané mohli volně stěhovat a přijímat do města zase nové měšťany. Během třicetileté války bylo město Dvorce zpustošeno. Roku 1638 zaplatilo Švédům výpalné 35.000 zl. Během let 1645-1650 byla v obci švédská posádka. Po ukončení válek pokračoval dále proces rekatolizace dosti pomalu a narazil na velký odpor obyvatel. Proto bylo použito asistence vojska při křtech a podobných akcích. Dvorce patřily od 17.století k panství karloveckému, které roku 1699 zakoupil Jan Adam z Lichtenštejna. V průběhu dalších válek, zejména slezských, byly Dvorce tábořištěm vojsk a tím město velmi trpělo. V letech 1741 a 1758 pronikly do města pruské oddíly a město se muselo vykupovat. Roku 1745 bylo Prusy zapáleno, avšak požár nenabyl většího rozsahu. Silnější požár vypukl v dubnu 1751, kdy shořelo 17 domů, kostel, fara a škola. Roku 1780 byly zbourány městské hradby, ve městě bylo v té době 60 domů a v předměstí 160. Roku 1834 bylo město opětně postiženo požárem, téměř celé lehlo popelem a 7 lidí přišlo o život.

Roku 1866 ve válce prusko-rakouské táhla městem pruská vojska, která zavlekla nákazu cholery. Nemoc si vyžádala 300 obětí. Roku 1870 měly Dvorce 3000 obyvatel a bylo rozšířeno tkalcovství - ve městě se pracovalo na 200 stavech.

Tkalcovny-tovární průmysl vzniká začátkem 20.století. Roku 1930 již zaměstnávají 4 tkalcovny kolem 400 dělníků.

Popis obce

Dvorce leží téměř skryty v zářezu Lomnického potoka, na hlavní silnici Olomouc-Opava. Nadmořská výška je 558 m. K městu patřila i myslivna, vzdálená 1,5km od Dvorců směrem na Budišov.

Podnebí

Město je umístěno na jižních, nižších svazích Jeseníků, je poměrně otevřeno k severu, takže podnebí je tu drsné. Zimy bývají někdy kruté a ani v létě nejsou ve Dvorcích zvláštní vedra. Téměř větší část roku proudí přes Dvorce větry, nejčastěji západní, někdy silné, nárazové a to zvláště v noční době. Srážky, poměrně časté, spíše převyšující normál. Půda je břidlicovitá, silně propustná a tak i po silných deštích spadlá voda rychle ztrácí a je brzy sucho. V období několika let dochází k průtrži mračen, takže se pak rozvodní potoky do té míry, že způsobí značné škody. Půda patřila do 4. - 7. bonitní třídy. Převládalo zemědělství a na polích se pěstovalo žito, ječmen, oves a brambory, pšenice jen pro domácí potřebu. Dále pak hrách, vikev, jetel, zelí, krmná řepa a méně len. V lesích rostou ponejvíce smrky a jedle, méně je borovic.

Domy

Při svém založení, tj. na přelomu 13. a 14. století, měly Dvorce 41 domů. V roce 1600 měly Dvorce 46 usedlíků, z toho 40 majitelů právovarečných domů a 6 maloměšťanů. Podle sčítání z roku 1921 bylo ve městě 330 domů a 628 rodin. Počet obyvatel v tomto roce byl 2277, z toho pouze 14 Čechů. V roce 1930 bylo ve městě Dvorce 15 obchodů, 125 řemeslníků, z toho 25 obuvníků. V tomto roce byl ve městě také neobyčejný počet 35 různých spolků.

Domy byly původně dřevěné, jen některé na náměstí byly zděné. Časté požáry donutily občany stavět z kamene i z cihel, zvláště v 18. a 19.století. Stavebním kamenem byla většinou břidlice, takže domy byly vesměs studené a vlhké. Domy na náměstí byly do roku 1945 většinou jednoposchoďové. Domy na náměstí a v jeho nejbližším okolí byly právovarečné, obydlené nejbohatšími občany. Město se dělilo na "vlastní město" (v r. 1945 mělo 63 domů) a na "předměstí", kde byly domy číslovány opět od čísla popisného 1.

Nejstarší a nejzachovalejší dům, pokud jde o vnitřek, byl dům č.p. 1 (majitel Alois Mikulášek) dnes již zbouraný u něhož bývala tzv. Horní brána. Za touto branou bylo již předměstí. Budova MNV - také již zbouraná - stála na místě původního fojtství ze 13.století.

Pozoruhodná je budova kostelíka na hřbitově, která prý byla postavena v roce 1530. Hlavní kostel však původní podobu nezachoval. Jeho stavba velmi utrpěla v roce 1834, kdy při velkém požáru shořela věž až k hlavním zdem a zvony se roztavily. Nynější věž je z roku 1888 a hlavní oltář je z roku 1895. Původní hřbitov byl kolem kostela.

Velmi důležitou historickou památkou je socha Neptuna na náměstí, umístěna v kašně (bohužel velmi často svévolně poškozována vandaly). Kdy byla socha vytvořena nelze zjistit. Podle pověsti byla odvezena z hradu Medlice na konci 15. století. Podle znalců by měla pocházet z rozhraní 17. a 18. století. Kašna na náměstí byla původně dřevěná a ústily do ní dřevěné roury z Křišťanovic. Až později byla postavena z kamene. Vodovod byl vybudován v roce 1914 a elektřina zavedena v roce 1921.

Kapliček bylo několik. První dosud stojí na jih od Dvorců, směrem na Guntramovice v poli, zcela zachovaná, udržovaná řádovými sestrami místní nemocnice. Druhá, u hlavní silnice na rozcestí do Křišťanovic a Rejchartic je už rozbitá a třetí, na výšině před Májůvkou je v dezolátním stavu.

Městským znakem byla osmicípá žlutá hvězda v červeném poli.

První zprávy o školství jsou ze začátku 17.století, kdy roku 1635 je uváděn jako školní mistr Ondřej Hirsch, který mimo různé dávky dostával plat 10 tolarů. Škola byla vystavěna v letech 1793-1798 původně na místě nynějšího domu č.p. 63. V roce 1834 však byla zničena požárem a pak opětovně postavena. Nepostačovala však vzrůstu počtu žactva a proto město zakoupilo dům č.p. 36 a 37 a v roce 1879 tam zřídilo novou školu. Měšťanská škola byla otevřena v roce 1895. Nynější škola byla otevřena v roce 1930 a náklad činil 1.700.000 korun československých.

Úzkokolejná dráha z Ondrášova do Dvorců byla postavena v roce 1898. Dne 30.prosince 1898 přijel první vlak do stanice, která byla pojmenována DVORCE NA MORAVĚ. 1. ledna 1899 byla tato dráha předána dopravě. V roce 1933, kdy došlo k celostátní hospodářské krizi, však byla zrušena.

Do roku 1909 spadá počátek stavby nové měšťanské nemocnice. Plány a rozpočty vypracoval J.Blum z Nového Jičína. Kníže Lichtenstein daroval na tuto stavbu 3000,-korun. Stavba byla dokončena v roce 1910. V letech 1914 - 1915 byla přeměněna na vojenskou nemocnici. Dne 11.dubna 1920 se konalo slavnostní vysvěcení zdejší nemocnice a 15.dubna téhož roku byla nemocnice otevřena. Ošetřovatelky byly sestry řádu německých rytířů. Primářem byl MUDr. August Haas ze zemské nemocnice v Opavě. V roce 1922 byla nemocnice rozšířena přístavbou infekční budovy.

Poloha obce, hranice katastru

V roce 1945 měřilo katastrální území obce 1731 hektarů. Sousedí s katastrem Křišťanovice, Májůvka, Lesy (Herčivald), Guntramovice, Rejchartice, Čabová a Nové Valteřice.

Dřívější místní názvy

• Strassenerbe ....... prostor severní silnice Dvorce-Čabová
• Reigersdorfer Au ...............povodí Rejchartického potoka
• Hollenberg .....................................kopec nad nádražím
• Vogtei ..................vlevo od silnice ze Dvorců do Májůvky
• Freigut .....................prostor kolem kostelíka na hřbitově
• Eselsberg .........................................kopec nad parkem
• Rothacker ........................pole u katastru Nové Valteřice

• Hauwald ..................................................les u Čabové

... jak Dvorce lehly popelem

Hledal kořalku a zapálil město

Všechno to začalo nenápadně, jak to již v životě bývá. Ve čtvrtek 11.září 1834 zatoužil dvorecký občan, jehož jméno historie nezaznamenala, po nějakém tom doušku alkoholu. Pracoval totiž ve dvorecké KOŘALKÁRNĚ (v Horní ulici, v domě s popisným číslem 9) a sem tam se mu podařilo uzmout nějakou tu láhev. Vždy si ji schovával rafinovaně nedaleko pracoviště, ve dvojité stěně domu Josefa Austa v Horní ulici č.14 (později Nádražní). Jenže chuť napít se ho přepadla v půl dvanácté v noci. Nemohl ve tmě najít škvíru vedoucí k jeho skrýši. A tak si posvítil hořící třískou. Nikdo se již nedozví, jakou nešikovnou manipulací se stalo, že od hořící třísky se vzňala celá stěna dřevěného domu Josefa Austa. Snad k jejímu zapálení přispělo i to, že oné noci vál jihozápadní vítr. Ten svědomitě a rychle roznesl oheň po celém městečku. Následky požáru byly nedozírné. Obec tehdy ještě neměla hasičský sbor, pouze velkou stříkačku, kterou v případě potřeby obsluhovali občané sami. Tu si pořídilo město v roce 1796 a podle požárního řádu měli její obsluhu zajišťovat místní řezníci. Stříkačka byla uskladněna v provizorní kůlně vedle zahradní zdi fary v Kostelní ulici. Teprve v roce 1842 se začalo s budováním komplexnějšího protipožárního vybavení.

(Shodou okolností právě 12.září 1874 se konala ustavující schůze hasičského sboru ve Dvorcích - tím dnem začínají i dějiny dvoreckých hasičů. Prvním velitelem byl stavitel Josef Thomas, velitelem lezců František Blaschke a velitelem stříkačky Ferdinand Schwarz. Podle plánů stavitele Thomase byla také později postavena hasičská zbrojnice na parcele č.414 na Budišovské ulici.)

Ale v onen zářijový den roku 1834 by nepomohlo ani deset stříkaček.

Požár zachvátil celkem 180 domů z celkového počtu dvou set. Dále pak mnoho stodol a hospodářských budov. Po domě Josefa Austa se přenesl požár totiž do objektu již zmíněné kořalkárny a odtud začal vyletovat hořící líh. Hořelo celé dvě hodiny. Zkáze zůstaly ušetřeny jednoposchoďové domy na náměstí, některé domy v Horní ulici, domy za potokem poblíž kopce v dnešní Nemocniční ulici a domy lemující cestu až k Dělnickému domu. Tato cesta se tehdy jmenovala Žabí. Ve středisku požáru jako zázrakem zůstal ušetřen domeček stojící v zahradě obchodníka Johanna Gerlicha. Patřil Josefu Spitzerovi, jehož dům byl později (v roce 1863) stržen. Podivuhodně zůstal stát i tzv. Bockův domeček, č.p. 202, který stál poblíž pozdější hasičské zbrojnice. Jeho majitelem byl Josef Bock.

Sedmdesátiletý krejčovský mistr v plamenech

Nejhorší byly ztráty na životech. V plamenech uhynulo celkem 13 občanů, mnoho jich bylo zraněno, někteří později svým zraněním podlehli, jako například mladý městský úředník Johann Burkele. V dome č.1, patřící Leopoldu Knappovi, uhořel tabákový dozorce Karel Steger (46 let), jeho žena Anna (33 let) a služka Klára Kukel (34 let). Sedmdesátiletý krejčovský mistr Anton Krumholz si vzpomněl v době, kdy byl jeho dům č.209 v Liechtensteinské ulici v plamenech, že nechal doma peníze. Vrátil se pro ně a když vyšel z hořícího domu, podobal se ohnivé kouli. Na tehdejším Hrnčířském náměstíčku uhořel - nebylo mu již pomoci.

V domě Johanna Bartsche č.7, který stál na rohu náměstí a Jižní ulice, zahynul provazník Johann Bártech, jeho žena Josefa (41 let), jejich syn a provaznický tovaryš Johann Bártech (19 let) a jejich tři dcery Josefa (15 let), Aloisia (13 let) a Karolina (10 let). Spolu s nimi zahynula i jejich služka Rosalia Frislich, kterou našli na schodech do sklepa. V Horní ulici v domě číslo 12, poblíž ohniska požáru, zahynul majitel domu sedlák Karel Krumholz. Johann Hutny s manželkou utekli před požárem do sklepa a byli nalezeni v bezvědomí v 8 hodin ráno. Manželku Agens vynesli ze sklepa v domnění, že je mrtvá. Po dlouhém úsilí ji přivedli k životu, avšak stejně po čtyřech týdnech dne 6.října 1834 skonala.

Požár zachvátil také kostel, školu a faru. Zvony v kostelní věži se roztavily a krátce po půlnoci spadly. Shořelo celé vnitřní zařízení kostela, farář zachránil pouze drobné pomůcky a nádobí. Shořel archiv děkanátu uložený v sakristii, včetně starých matrik, oděvů a monstrancí.

Poštmistr se zachránil v kašně

Zvláštní zpráva se nám zachovala díky písemnému svědectví dvoreckého poštmistra Engelberta Krumholze, otce tehdy již světoznámého malíře Ferdinanda Krumholze. Jeho písemnou zprávu pro Vrchní poštovní správu převzal poštmistr Weisse z Lomnice, který přišel do Dvorců pět dní po strašlivé katastrofě.

Dvorecký poštmistr Engelbert Krumholz měl na dvoreckém náměstí postavený masivní dům č.10, v němž žil s velkou rodinou a ještě nezaopatřenými dětmi. Poštmistr myslel i na druhé. Služky poslal, aby zachránily krávy, jediného přítomného kočího poslal k zapřežení stříkačky a sám se snažil zachránit důležité spisy. I když je vynesl ven na náměstí, byl zde takový žár, že musel spisy odhodit a sám se zachránil tím, že se ponořil do městské kašny stojící na náměstí. Tehdy vedl do kašny dřevěný přivaděč vody z Křišťanovic a odtud byla brána i voda pro stříkačku. Ale marné bylo snažení lidí. Poštmistrův dům i hospodářské budovy lehly popelem.

(S budováním kašen se začalo koncem 17.století - kašna na náměstí byla zbudována z modřínového dřeva v roce 1695. Tato kašna byla v roce 1714 nahrazena kašnou kamennou s vodotryskem a doplněna obrazem sv. Floriána, patrona hasičů. Přestavěna do dnešní podoby byla v roce 1815. Tehdy byla doplněna chrliči a sochou Neptuna. V roce 1881 ji stavitel Gessner opravil a nově obložil. V době tohoto požáru město mělo celkem 7 kašen).

Pochopitelně, že se dvoreckým dostalo pomoci i z okolních obcí. Byly přiváženy stříkačky, avšak šlo o marný boj. Předtím byl již několik týdnů sucho, takže nebyl ani dostatek vody na hašení. Úroda roku 1834 byla velmi dobrá, plné stodoly a sýpky sílu požáru ještě umocnily.

Až z Paříže pomohl i malíř Krumholz

Dvoreckým se v jejich neštěstí dostalo značné pomoci. Díky přispění Johana Josefa knížete z Liechtensteinu, jehož panství byly Dvorce součástí, byl v poměrně krátké době postaven nový kostel, dále pak fara i škola. Kostel dostal tentokrát břidlicovou střechu, pouze jeho věž nebyla již tak impozantní jako ta původní, postavená v roce 1751. Díky mnoha darům byl kostel dostavěn a slavnostně vysvěcen světícím biskupem olomouckým, svobodným pánem von Thysebart dne 30.května 1858, tedy 24 let po požáru. Kostel byl vybaven novým oltářním obrazem jihlavského malíře Presa.

V době požáru byl starostou města Hutreans Krumholz - a to v letech 1817-1840. Z darů byla pořízena i nová obrazová Křížová cesta, kterou namalovali v Andělské Hoře. Díky dobročiným darům byly odlity nové zvony, vystavěn hlavní oltář a boční oltáře. Franz Greipel přispěl na nové varhany. Nové zvony byly pro Dvorce odlity a zavěšeny již 3 roky po požáru. Na štědrý večer roku 1837 bylo zvoněno slavnostní Te Deum. Varhany z roku 1753, které byly požárem zcela zničeny, postavil brněnský stavitel Harwig v roce 1840.

V době požáru pracoval tehdy již proslulý malíř Ferdinand Krumholz, syn dvoreckého poštmistra v Paříži. Ihned se rozhodl pomoci a namaloval pro hlavní oltář nového kostela obraz Matky Boží. Později mu daroval i vynikající Madonu, která je dodnes v majetku kostela.

Dnešní podobu kostelní věže dostal dvorecký kostel až v roce 1888. Ta byla vystavěna nákladem 6.000 zlatých především díky četným darům mnoha dvoreckých rodáků z Vídně a jiných měst. Velmi pomohl také příspěvek bruntálské občanky, vdovy Karoliny Pratzerové, která odkázala kostelu a dvorecké nemocnici celkem 20.000 zlatých. Manžel paní Pratzerové byl totiž dvoreckým rodákem. Kníže Jan I. Liechtenstein daroval v roce 1897 kostelu šamotové dlaždice ze své továrny v Temenici.

Císař a Bůh vědí, co je správné

Takovéto neštěstí nepotkalo dvorecké poprvé.. 16.dubna 1751 zachvátil město velký požár, při kterém shořelo 17 měšťanských domů a 9 menších domků - všechny uvnitř městských hradeb. V té době mělo městečko ještě hradby. Tehdy rovněž shořel kostel i škola. Teprve v roce 1870 byly již značně zchátralé hradby strženy a došlo ke spojení středu města s předměstími. V té době měly Dvorce již 260 domů a před sebou dobrou perspektivu v podobě slibně se rozvíjejícího textilního průmyslu.

Zajímavá situace, týkající se požáru vůbec, nastala když císař Josef II. zrušil v roce 1788 mnoho církevních svátků, mezi nimi i svátek sv. Floriána, ochránce před ohněm. Obce tehdejšího karlovického panství, mezi nimi i Dvorce a Májůvka, si proti zrušení tohoto svátku podaly c. a k. císařské kanceláři protest, který podepsaly stovky občanů. Velmi racionální odpověď z Vídně by mohla dodnes sloužit dnešním politikům jako příklad dokonalosti v komunikaci s občany. V odpovědi se mimo jiné píše:

"Nejvyšší nařízení ruší vůbec svěcení svátků, tedy i vzpomínaného Floriánského dne. Zbytečné a předpisům odporující stížnosti obcí se zamítají. Budou-li všichni dbáti všeobecné opatrnosti proti nebezpečí ohně, nepostihne je toto zlo. Bude-li každý plniti povinnosti křesťana a občana s trvalou horlivostí, bude-li patřičně Bohu sloužiti, stane se jeho milosti ještě hodnějším a jeho ochranou jistějším. To je více, než obsažné návrhy zbožné, které nemohou být Všemohoucímu již proto milé, jelikož odporují nařízení zeměpána, kterého Bůh poslouchati nařizuje."

Základ budoucí požární výzbroje

V době hned po požáru, v roce 1842, si město pořídilo základ budoucí požární výzbroje. Zakoupilo 4 tlakové stříkačky, 12 ručních stříkaček, 16 košů na vodu a 2 nádoby na vodu s odtokovými hadicemi. Josef II. byl osvícený panovník. Nezůstalo jen u zrušení svátku sv.Floriána. Císař vydal před zrušením tohoto svátku také požární řád pro města a tržiště. Dle tohoto řádu byli například ve Dvorcích ustaveni 4 požární komisaři, kteří měli ve svých obvodech dle § 36 tohoto řádu povinně provést 2x ročně prohlídku budov a podat zprávu městské radě. První prohlídka se konala 24. 7. 1787 a kontroloval se zejména stav předepsaných zásob vody na půdách a stav nářadí určeného k hašení požárů.

Dvoreckému vodovodu je 90 let

Významnou pomocí v boji proti požárům se stalo vybudování nového vodovodu. Voda byla do Dvorců přiváděna dřevěnými rourami do kašen. Jejím zdrojem byl rybník v Křišťanovicích. Podobný systém zásobování vodou měla většina měst a obcí v Nízkém Jeseníku. V roce 1914 byl ve Dvorcích vybudován nový litinový vodovod, který měl v prostorách obce celkem 51 hydrantů. Voda do něj byla přiváděna ze dvou zdrojů a od té doby neměla obec problémy s včasným a úspěšným hašením požárů.

Dvorečtí občané byli v minulosti známi nejen tím, že mají největší počet velice úspěšných rodáků, kteří se proslavili ve světě, ale politika vedení města byla velice promyšlená. Například již v roce 1895 zřídilo město trojtřídní měšťanskou chlapeckou školu, která byla první v tehdejším rozsáhlém šternberském okrese (do roku 1909 tvořily pozdější okresy Moravský Beroun a Šternberk jeden celek). V roce 1930 dostalo město impozantní dvouposchoďovou budovu školy, ve které se vyučuje dodnes. Vedení obce se rovněž počátkem minulého století snažilo o vytváření pracovních příležitostí - nabídlo velmi výhodné podmínky soukromým firmám, které v obci zřídily své pobočky (firmy Rudolph z Leskovce - stuhy a prýmky, výroba punčoch firmy Otto Katz a hedvábné látky firma Silvet).

V budově fary ve Dvorcích je zbudována péčí dnešního vedení obce a farního úřadu malá muzejní expozice. Mnohé exponáty návštěvníkům připomenou i hrůznou událost z doby před 170 lety.